Náš trenér Radek se v únoru 2026 vydal ke kořenům tradičního karate do Japonska na Okinawu. Zápisky z jeho cesty si můžete přečíst zde..
S přáteli a vedoucími dalších dojo naší organizace CTKA jsme si po mnoha letech splnili sen většiny karatistů a vydali se na Okinawu, kolébku karate, aby zde trénovali u mistrů tradičních škol.
Autem do Budapešti a poté letecky do Šangaje, kde jsme 27hod přestávku mezi lety vyplnili návštěvou historického i moderního města. Kontrast buddhistického chrámu a hned v sousedství muzea komunismu, tradiční čajovna a ochutnávka místní kuchyně, vše úžasné a silné zážitky.
Po příletu do japonského města Naha na Okinawě jsme se ubytovali v domečku s tradičním tatami a nízkým stolkem a vypravili se poznávat okolí. Zjistili jsme, že v blízkém sousedství se nachází hala Budókan, třípatrová budova, postavená pro cvičence bojových umění. V každém patře veliká cvičební místnost, dvě s dřevěnou podlahou a jedna s tatami, jsou v přepočtu na našich 22 korun na dvě hodiny !!! k dispozici každému zájemci. Jedinou povinností je vzájemný respekt k ostatním a zákaz natáčení.Výborný zážitek, kdy na jednom místě paní v hakama praktikuje Iaido, o pár metrů dál nějaký mladík cvičí Kobudo se sai, v dalším rohu sebou navzájem pohazuje trojice starších aikidoků…
Další den jsme měli na programu výlet. Dan Antonsen nás provedl zajímavými místy z historie Okinawy a karate. Například hradem Shuri, královskou zahradu Shikinaen s letním sídlem krále nebo hroby či památníky významných mistrů, mezi nimi Sokon Matsumura, Ankō Itosu, Chōjun Miyagi, Kanryō Higaonna, Meitoku Yagi a Gichin Funakoshi.
Večer jsme zakončili tradičně sushi, zapíjeným Awamori, místní obdobou Sake a japonským pivem Orion.
Další den jsme se opět setkali s Danem, který nás dovezl na setkání za legendou, odborníkem a historikem karate Patrickem McCarthym. Bylo to velice příjemné setkání, povídání o historii a vývoji karate.
Večer nás čekal první trénink v Asato dojo, pod vedením Jamese Pankiewicze (5. dan), žáka mistra Arakaki.
Další den jsme měli volno, tak jsme během dopoledne vyrazili na výlet nadzemkou na Hacksaw ridge, místo silných bojů za 2 světové války, ztvárněné také ve filmu Mela Gibsona. Večer jsme si zašli do Budokanu, lehce se protáhnout a seznámit se s základními kata Shorin ryu, abychom na tréninku nedělali ostudu 🙂
V pondělí nás čekaly dva večerní tréninky, první s sensei Jamesem Pankiewiczem, 5. dan Matsubayashi Ryu, a hned poté s Tatsuya Tamakim, 8 dan Moidi Motobu ryu.
Další den jsme opět absolvovali dva tréninky, První v Asato dojo s Jamesem, kdy jsme se věnovali kata, konkrétně Fukyu gata ichi, Naihanchi shodan a Tomari passai. Po krátkém obědě jsme se přepravili k Jamesovu učiteli, sensei Toshimitsu Arakaki, 10.dan Matsubayashi ryu. Sensei s námi ve svém soukromém dojo procvičoval základní techniky, kihon a základy práce s Bo. Poté nás nečekaně pozval k sobě domů, kde jsme u piva, čaje a místní varianty koblih diskutovali o historii, ale i současném životě na Okinawě a v Česku.
Po pikantní večeři v čínské restauraci už jen následovala cesta domů po rušné ulici Kokusai-dori street, která je každý den až do pozdních nočních hodin plná zábavychtivé mládeže.
Dva tréninky ve středu byly opět v Asato dojo, převážně zaměřené na práci s nunchaku, další tradiční zbraní kobudo, a to jak s Jamesem, tak sensei Tamakim.
Ani ve čtvrtek jsme neporušili tradici dvou tréninků, první v Asato dojo s sensei Danem Antonsenem 8. dan Meibukan Goju ryu a večerní s jeho mistrem, sensei Akihito Yagim 9. dan v jeho dojo. Nechyběly základní techniky, kata Sanchin, Yakusoku kumite a oblíbené otužování, kotekitae. Přes pokročilý věk některých karateka byli tito pánové velice zdatní.
Po tréninku jsme strávili velice přijemnou večeři s Danem a jeho manželkou, odbornicí na místní tradiční tanec.
V pátek už nás čekal poslední trénink. Hanshi Hiroshi Akamine 9.dan a jeho student Dell Hamby 7.dan se nám dvě hodiny věnovali a vysvětlovali nám základy Kobudo, konkrétně Bo a Sai.
Na zpáteční cestě jsme navštívili muzeum karate Okinawa Karate Kaikan, večer si dali poslední sushi a Orion a poměrně brzo odpadli.
V sobotu už nás jen čekalo balení, přesun jednokolejkou na letiště a zpáteční cesta letadlem Naha – Šanghaj- Budapešt a autem domů.
Kromě samotného cvičení a inspirace do našich tréninků nám cesta dala možnost seznámit se s místní historií, úžasnými lidmi a zajímavou kulturou. Shodli jsme se, že výlet ve všech směrech překonal naše očekávání a každému studentu karate vřele doporučujeme se na Okinawu podívat.
Fotky najdete zde