Tradiční karate je bojové umění, které pochází z Okinawy, ostrova v Japonsku, kde se mísily různé bojové systémy čínského a japonského původu. Karate, v překladu „prázdná ruka“, se vyvíjelo jako metoda sebeobrany, zaměřená na úzké propojení mysli a těla.
Počátky karate
Historie karate sahá do období starověké Okinawy, kdy místní obyvatelé vyvinuli bojové techniky pod vlivem čínských obchodníků a mnichů. Ve 14. století byl na Okinawě zaveden zákaz držení zbraní, což vedlo k dalšímu rozvoji neozbrojených technik sebeobrany. Tyto techniky se spojily s čínskými bojovými uměními, jako byl kung-fu, a daly vzniknout prvním formám karate.
Modernizace karate
V 19. století došlo k formalizaci karate jako bojového umění. Mistr Gichin Funakoshi, který je považován za otce moderního karate, přenesl karate z Okinawy do pevninského Japonska. Založil styl Shotokan, který zdůrazňoval filozofii morální disciplíny, duchovního růstu a respektu k ostatním.
Principy tradičního karate
Tradiční karate se zaměřuje na:
- Kihon (základní techniky): Trénink útoků, bloků a postojů avšak především principů, které jsou v Karate zásadní.
- Kata (formy): Předem stanovené sestavy pohybů, jejichž aplikace ve dvojicích je základem pro sebeobranu
- Kumite (boj): Nacvičování boje s partnerem podle předem daných pravidel.
Filosofie karate
Karate není jen fyzická aktivita, ale i cesta osobního rozvoje. Praktikování karate učí sebeovládání, trpělivost, pokoru a schopnost překonávat obtíže. Mnoho karateka (praktikujících) se řídí principy dojo kun – etickými pravidly karate, která zahrnují respekt, usilovné cvičení a snahu o dokonalost.
Karate dnes
V dnešní době je karate rozšířeno po celém světě a má různé styly, jako je Shotokan, Goju-ryu, Shito-ryu nebo Wado-ryu. I přesto, že některé moderní formy karate jsou upraveny pro sportovní soutěže, tradiční karate si udržuje důraz na duchovní a filozofickou stránku umění.