Mistrovství světa v Tradičním karate WTKF 2024 se konalo v Limě, hlavním městě Peru. Česká aliance tradičního karate na něj vyslala tým 7 závodníků a 4 rozhodčích. Z humpoleckého oddílu Tradičního karate fungujícího pod TJ Jiskra byli nominováni Vojtěch Kučera a Radek Štěrba.  

Odlétalo se z Mnichova, s přestupem v Madridu, v pondělí 4.listopadu. Po poměrně náročné cestě, zakončené na evropské poměry neskutečně divokou jízdou taxíkem z letiště, trávili závodníci čas do ubytování procházkou po historické části města. Další dny byly věnovány školení rozhodčích, kterého se mezi jinými zúčastnil i Radek. Ten zvládal mezi závoděním i funkci rozhodčího. I přes mírný problém jazykové bariéry úspěšně složil závěrečnou zkoušku, kterou bylo zakončeno školení rozhodčích. Většina účastníků školení mluvila pouze španělsky. Ostatní závodníci se mezitím intenzivně připravovali v místních parcích. 

Samotné mistrovství bylo zahájeno slavnostním nástupem zúčastněných zemí, proslovy a ukázkou místních tanců.  

Bylo připraveno šest závodních tatami a tři rozcvičovací. Bohužel většinu dne byla využita tři, občas jen dvě, což celé závody poměrně protáhlo. 

Čeští zápasníci (a zápasnice) předvedli velice kvalitní výkony, a ačkoliv to zpočátku „necinkalo“, nakonec si z mistrovství odvezli 6 medailí. Na nich se významnou měrou podílel i člen humpoleckého oddílu Vojta Kučera, a to senzačním 3. místem v kategorii FUKUGO a 2. místem v kategorii KUMITE TEAM. Tato kategorie uzavírala mistrovství a naši borci v ní předvedli neuvěřitelnou bojovnost, kdy přes četná zranění nakonec podlehli pouze favorizovanému Polsku. 
Na oslavy ale nebyl čas, na hotel se závodníci dostali před půlnocí a další den ráno již začínal Světový pohár. 

Během těch několika málo dní bylo třeba zvítězit nejen nad svými soupeři, ale i nad rozhodčími a občas i nad vlastní myslí, takže získané zkušenosti zdaleka přesahují váhu získaných medailí. 

Další dny našeho pobytu už byly v naší vlastní režii. Neděle byla vyhrazena odpočinku, výletům po zajímavostech a poznávání místní kultury. Neodpustili jsme si i koupel v Tichém oceánu, který působí poměrně nevlídně. Lehkým adrenalinem byla návštěva stravovacího zařízení pro místní, kde jsme ochutnali různé varianty úpravy ryb, včetně speciality Ceviche, což je syrová ryba v limetkové šťávě. Vše proběhlo bez zdravotních následků. 

V pondělí jsme se letecky přesunuli do Cuzca, původního centra Incké říše. Změna nadmořské výšky u 0 na 3300 metrů nad mořem byla znát, následky jsme zkoušeli eliminovat pitím čaje z koky. Odpoledne nás čekal výlet po místních památkách, takže jsme mohli ocenit krásu kolonizačních staveb i technickou dokonalost staveb starých Inků. Přitom jsme se dostali do výšky 3800m nad mořem, což již některým působilo problémy.  

Další den jsme se vlakem přiblížili do vesnice pod legendárním Macchu Picchu a mikrobusem se k jednomu z nových sedmi divů světa nechali vyvézt. Byla a je to úžasná stavba. I v dnešní době nezbývá než smeknout před umem tehdejších stavitelů. 

Od středy se naše cesta začala chýlit ke konci, už zbývaly pouze přesuny z 

Cuzca do Limy a další den z Limy přes Madrid do Mnichova a z něj vlakem zpět do Prahy a pak domů do Humpolce. 

 
Díky celému týmu CTKA za podporu a skvělou partu. Díky podpoře z domova a díky všem sponzorům naší cesty, kterými byli Kraj Vysočina, DH Dekor, Proofest, JASS Brno, CK Valdivia Tour a v neposlední řadě i díky organizacím, které zastřešují naše fungování, tedy TJ Jiskra Humpolec a její sponzoři v čele s městem Humpolec. 

Fotografie najdete v galerii.